Slovo sládka Ing. Václava Vlčka

Chtěl jsem původně zachytiti dějiny benešovského pivovaru a zaznamenat všechny důležité události.

Vím – neobstál jsem! Snad zbývalo k tomu málo času, scházela trpělivost, snad bylo těch události tolik, že se nedaly zachytiti. Kéž by byli následovníci pilnější a šťastnější.

Vím jedno: každá věc na světě má své dějiny, i my lidé.

Procházím-li tyto vzpomínky oživené písmem i obrázky, vzpomínám si mnohé, co už zapadlo v zapomnění a co je znovu oživováno.

Prožívali jsme zde každý kus svého života, nechali jsme tu kus svého snažení, radostí, bolestí v tom sledu, jak je život přinesl.

Chtěl bych věřit, že i náš pivovar, který vyrostl z těchto lidských vlastností má také svou tvář a duši. Umí se smát, radovat, mračit a zdá se mi, že jsem viděl v dobách smutku a beznaději i jeho vyhaslé hluboké oči uplakané.

Rád bych, aby v něm sídlila spokojenost, dobrá vůle, snášenlivost a láska a věřím, že i on si bude spokojeně pokuřovat, zamrká na nás a možná že i řekne: „DOBŘE TO CHLAPI DĚLÁTE!“

Vzpomínám vděčně všech kamarádů – spolupracovníků – tisknu jim v duchu ruku a přeji upřímně.

DEJ BŮJ ŠTĚSTÍ!

Ing. V. Vlček
Praha, 30. 9. 1947