Počátky vaření piva v Benešově

Písemné záznamy říkají, že pivo se v Benešově vařilo už v roce 1495. V té době si ale zlatavý mok vařili doma měšťané. Téhož roku je také poprvé zmiňován pivovar na Konopišti – kde se ale přesně nacházel, není známo. Po jeho zániku vznikl panský pivovar se sladovnou, který stál pod zámkem. Jeho tehdejší majitel však musel své panství kvůli dluhům prodat.

Zachránce jménem Ferdinand

V roce 1887 zakoupil Konopiště se všemi hospodářskými provozy od zadluženého Františka Eugena, knížete z Lobkowicz, arcivévoda František Ferdinand d’Este. Krátce po zakoupení areálu akciového pivovaru a sladovny v Benešově se d’Este rozhodl pro kompletní přestavbu. V roce 1887 nechal vypracovat stavební plány nového moderního pivovaru – ještě téhož roku byla skutečně část projektu realizována a roku 1888 se vařilo pivo již v nové, dvounádobové varně. Souběžně s benešovským pivovarem provozoval František i starý provoz na Konopišti – ten fungoval do roku 1897, kdy byl zrušen.

Nejmodernější pivovar v okolí

František Ferdinand d’Este v roce 1897 rozhodl o výstavbě nejmodernějšího provozu v celém Rakousku-Uhersku. Na počátku roku 1898 již proběhla kolaudace celé stavby – zhruba v březnu téhož roku byl zahájen provoz.

Atentát a válečné období

Zásadní zlom přinesl atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou v Sarajevu. Pivovaru se ujal Ferdinandův nejstarší, avšak nedospělý syn Maxmilián. Nejvíce se ale na životě pivovaru podepsala první světová válka – klesl celkový výstav pro nedostatek surovin, a navíc byla v roce 1917 pro válečné potřeby zrekvírována měděná varna, kterou nahradila nová dvojitá železná. Změna majitele pivovaru přišla až s koncem války, kdy spadl do rukou vnucené správy habsbursko-lotrinských statků a následně byl roku 1921 zestátněn. Pivovar vařil především světlé desetistupňové pivo, které tvořilo 90 % jeho výstavu. Doplňovaly ho ještě světlý a tmavý 12 % ležák. Ve sváteční čas se vařil oblíbený 20 % černý speciál Diplomat. Technologie výroby se příliš nezměnila, pivo bylo dodáváno do více než 300 hostinců.

Po válce přišly změny

Poválečná léta v pivovaru byla spojena s několika zásadními změnami. Investovalo se do náhrady válečných škod – nový vozový park, nová truhlárna, bednárna i lakovna. V 60. letech byla opakovaně modernizována a rozšiřována spilka, došlo také nahrazení dřevěných ležáckých tanků za moderní ocelové. V 70. letech byla vybavena novými stroji lahvovna, jejíž linka dokázala stočit 15 tisíc lahví za hodinu. Postupně se rekonstruovala i sladovna a zmodernizováno bylo také chlazení mladiny. V 90. letech díky změně politického režimu přešel Pivovar Benešov do soukromého vlastnictví. Počátek 90.let znamenal pro Benešovský pivovar jedinečný vývoj. Vedení podniku načalo novou éru rozvoje společnosti postavenou na vysoké kvalitě vyráběných výrobků.

V soukromých rukách

Roku 1992 se objevila na trhu nová značka Ferdinand, která odkazovala na původního zakladatele pivovaru (Františka Ferdinanda d’Este). Od roku 1993 se na dlouhá léta stala majitelem benešovského pivovaru společnost Pivovary Benešov, spol. s.r.o. S novou obchodní a reklamní koncepcí přinesly společnosti v roce 1992 rekord v ročním výstavu piva 233 712 hl. 12 % stupňové pivo Ferdinand bylo oceněno druhým místem v celostátní soutěži ČOI. V roce 1994 zahájil Benešovský pivovar výrobu 10 % a 12 % stupňového piva s názvem Staročeské pivo a doplnil tak řadu svých piv o další druh vedle již tradičně vyráběných světlých a černých piv pod názvem Ferdinand (Rytíř a Blanický rytíř). I přes modernizaci si pivovar stál na výrobě klasickým způsobem, který se doposud nezměnil. Velkou většinu výstavu pivovaru tvořila lahvová piva dodávaná především do supermarketů. Ekonomická krize pivovaru vyvrcholila v roce 2007, byla zastavena výroba a situace si žádala radikální řešení.

O současnosti pivovaru se dočtete více ZDE