Poděkování

Proč jste si před 52 lety vybral práci v pivovarnictví a proč jste šel pracovat právě do benešovského pivovaru?

Protože, v podstatě jak to v životě bývá, jsou v životě náhody. Moje maminka pracovala s nějakou paní Fulínovou, její syn se tady učil už třetím rokem a ten říkal, jak je to tady krásné, jak se mu pivovar líbí a ať se sem jdu podívat. No a z té prohlídky, co nám tehdy ukázali, se vyklubalo 52 let! To je důvod, proč jsem celý život pracoval v pivovaru.

Pracovaly v pivovaru nebo jeho sladovně také ženy?

V pivovaru pracovalo hodně žen, na sladovně tři, na varně tři, na spilce dvě, ve sklepě dvě, minimálně deset na láhevně a minimálně deset na sodovkárně, protože tehdy byla v pivovaru i sodovkárna. V podstatě tehdy dělaly stejné práce, jako teď dělají naši chlapi. Dělaly i těžké práce. Ve sklepě myly tanky, na spilce myly kádě, na sladovně pracovaly s obilím, na varně tří směnný provoz. Samozřejmě jsme jim pomáhali.

Měl pivovar vlastní bednářskou dílnu?

Pokud někdo viděl film Postřižiny, tak náš pivovar v 70. letech byl to samé, nebo velice podobný pivovar. To znamená bednářkou dílnu, dřevěné sudy, kde se každý rok musely sudy znovu posmolit, uvařit do nich čerstvá nová smola, bednáři tady byli, všichni jak to bylo, když ještě měl pivovar dřevěné sudy. To já pamatuji.

Kolik sládků se za dobu vaší působnosti vystřídalo v pivovaru? Jak se topilo ve sladovně a pivovaru?

Za mého působení to bylo pouhých osm. Valentin Dostál, František Mrázek, Zdeněk Peklo, Jitka Vojtová, Ing. Jiří Vašíř, Václav Korda, Milan Bílek a stále sloužící Jarda Lebeda. Pamatuji, ještě když se sladovně topilo uhlím, to znamenalo, třeba jednou týdně uklidit třeba 200 metráků uhlí, to byla sladovna, ale na varně už bylo parní topení, klasickou párou, kotelna tady byla, tedy kde se topilo také uhlím.

Změnila se technologie výroby ležáků. Pokud ano, tak jak a v čem?

Upřímně doufám v to, že se technologie výroby nezměnila a díky tomu jsme zachovali svoje tradiční… opravdu náš ležák je ležák, který dozraje v pivovarském sklepě po dobu, jak má. Není to žádná rychlokvaška, jako jiné pivovary moderní. Jedeme starý způsob, vaření, spílání a sklepu. Myslím, že je to tak dobře, protože je naše pivo pak vynikající.

Zpočátku se pivo stáčelo pouze do sudů?

Když jsem do pivovaru přišel, tak ještě byly dřevěné sudy, ale už byly i normální lahve, to už byla lahevna, ale podíl nevím.  Jestli šla polovina produkce do sudu, zřejmě víc do sudu, ale láhevna už běžela.

Kdo v životě nepracoval s dřevěnými sudy, neví, co to je těžký sud. Když měl dřevěný sud 100 piv, pak měl hektolitr 200 piv. Také jsme stáčeli do Černého lesa, když byla výstava zemědělská, takzvaný tuplák, který měl 2 heklolitry. Čili strašné množství piva. S tím se nedá hnout ani s prázdným, natož s plným. A ten hliníkový sud, to jsme vítali! Kdo s tím pracoval, vítal, strašné ulehčení. Navíc dřevěný sud se zavíral, palicí, mělo to takový špunt, ten se nasadil, palici bum. Špatně jste se trefil a byl jsem mokrý od hlavy až k patě.

V hospodách se sudy s pivem chladily ledem. Led dodávali ledaři z blízkých konopišťských rybníků?

Ano, z rybníků se led navozil do pivovaru, do takzvané lednice, to byla jedna obrovská místnost ve sklepě, kam celou sezonu formani s koňmi naváželi pokud možno podle toho, jaký byl mráz, aby naplnili plný sklep. Tím se i chladily prostory sklepa, dělal se tam průvan a odsud se pak dodával led i do našich benešovských hospod k chlazení piva.

V pozdější době se led využíval i na transport piva, když jsme posílali pivo vlakem do Maďarska, tak v létě se vozili z Prahy ze Štvanice takové ledové krychle. Ty vagony měly zásobníky, tam se ten led naházel a jak ten vlak jede, tak se tím průvanem to pivo chladilo a v zimě obráceně se do těch vagonů dávaly koksáky, to byly kamna, které se zapálily, oni nehořely, jen doutnaly a zase čoudem se to vyhřívalo.

Pivovar dodával pivo pouze do benešovských hospod a hospod v blízkém okolí?

Jak je mi známo, tak v mých mladistvých letech byla takzvaná „rajonizace“, kde pražské pivovary pro sebe, náš pivovar, jelikož jsme byli pod hlavičkou Velkých Popovic v té době, takže Středočeský kraj, pokud někam, trošku exportu do Maďarska do jiných krajů myslím, že ne. Protože díky té rajonizaci třeba Jihočeši měli svůj kraj, Středočeši atd, atd. Měli jsme tolik práce, že jsme to nestihli ani sledovat. Co vím, tak nejvíce piva od nás šlo logicky na Posázaví a na Slapy. Pak okraje Prahy, jako do Kunratic, Nuslí. Tehdy tam odjelo jedno auto týdně. Pivovar neměl své obchodní oddělení, jako dnes. Vše se řídilo skrze centrální plánování.

Kolik bylo v Benešově hospod a pivních lokálů? Uveďte prosím některá jména, a byla některá z nich vaší oblíbenou?

Jo, hospod bylo v Benešově jako máku, i když si myslím, že jich bylo méně než dnes, ale samozřejmě v době svačiny, zakouřené čtyřky, kam jste přišel v 10 hodin a nebylo si kam sednout, nebylo tam vidět, jak se tam hulilo, ale my občas, když jsme si zašli, tak kousek za pivovarem Na Tůmovku, byla tady také hospoda Na Sokolce, U Paťáka, U Kovářů, to bylo jako nóbl, ale my jsem si zašli, protože jsme na to měli chvilku na dobrou dršťkovou polévku do hospody Na Sokolce, která už dnes pochopitelně zanikla.

Jak široký byl sortiment pivovaru do roku 1989? 

V letech 1971- 1975 byl výstav pivovaru přibližně 150- 170tis. hektolitrů. Převážně to byly dva druhy piva, to znamená desítka a dvanáctka. Jednou na Velikonoce a jednou na Vánoce Černá čtrnáctka Blaník, toť vše. Než jsem nastoupil, tak to byl ještě Diplomat. A občas, do blanických strojíren do Sázavy do skláren a do Metazu v Týnci se dělala sedmička a osmička pivo. Teď pivovar když počítám i sezonní piva tak jich je celkem 18 druhů. V roce 1993 jsme měli výstav 236 hl., teď po tom bláznivém období kolem covidu kolem 30tis. hl.

Pivo bylo rozváženo koňskými potahy?

Samozřejmě, ale když já jsem nastoupil v roce 1972, tak už v pivovaru koně nebyly. Ale v listopadu 89, když byla Sametová revoluce, tak zanedlouho tady začal jezdit benešovský koňák pan Absolon s jedním párem koní, spíš taková jako reklama, rozvážel po Benešově naše sudové pivo.

Skleněné lahve na pivo si vyráběla každá hodpoda sama?

Od doby, co jsem nastoupil do pivovaru, tak byl jeden druh půllitru, takový ten drážkový nebo s kolečky, tzv. „ušák“ nebo „štuc“ s logem RaJ. Každá hospoda si fasovala sklo v RaJ, to šlo úplně mimo pivovar. Já jsem tu dobu nezažil, ale ano, byla tady skládka rozbitých lahví a tam byly ještě i lahve z konopišťského pivovaru. Za mě už byla klasická tovární výroba zelené a hnědé lahve. Jo, to se vždycky řešilo, co je lepší, jestli hnědá nebo zelená láhev. Zažil jsem ještě i dobu, kdy nebyla papírová etiketa, ale jen pivní zátka s označeným druhem piva.

Upoutávky na Ferdinandovo pivo byl pouze na zdech lokálů a hospod, nebo existovaly i inzeráty v dobovém tisku?

Já si myslím, že v té době, tedy v sedmdesátých letech, že upoutávky nebyly žádné, tedy bylo tady pouze benešovské pivo, hospody, lokály všechny měly svoje názvy, ale že by někde stál banner nebo reklama, to ne. Každý věděl, že je tady pouze benešovské pivo. Jenom byla tady jedna hospoda, Kozel, tady na Malém náměstí, kde bylo jiné pivo, kde byl Popovický Kozel. Na půllitrech nebylo žádné logo, byla to taková jednoduchá doba, ale vypilo se toho moc.

Co se změnilo v průběhu 52 let v technologii výroby piva v Pivovaru Ferdinand?

Změnilo se toho hodně k lepšímu, ve smyslu, že byla ulehčená lidská práce. Třeba na spilce byla jedna hadice, na 4O kádí. Přechod z dřevěných sudů na hliníkáče. Dnes už automat plní nerezy. Pamatuji ještě dřevěné bedýnky na pivo i na limonádu. Ty byly otlučené, lezly z toho hřebíky no a potom přišla lehká plastová bedna. Dneska je to úsměvné, ale tenkrát to byl strašný pokrok. Už i způsob toho vytápění. Tři šichty v kotelně, kotelník, pomocník, ten zauhloval, každý den vyvážet popel, topit, skládat uhlí. Dnes je plyn. Na varně tehdy tahat metrákové žoky s cukrem na zádech. Když bylo málo sladu, do piva jich tam tehdy dávali 1200 metráků…To je ale minulost.

Je Ferdinandovo pivo stále stejné?

V dobách před rokem 1989 to bylo jednou nahoře, jednou dole. Musel se plnit plán, a když se řeklo, že je potřeba pivo, stalo se, že se v pátek uvařilo a v pondělí šlo do světa. Po revoluci se ale vše změnilo a od doby, kdy převzal pivovar pod sebe inženýr Petr Dařílek, kvalita je konstantní a stále lepší a lepší.

Jste hrdý na to vše, co jste v pivovaru dělal?

Bylo to v těch letech po vyučení, bylo hodně práce tady, protože se o benešovském pivovaru říkalo, že oproti pražským pivovarům už není tak úplně moderní, i když na svou dobu moderní celkem byl. Jsem hrdý, že jsem byl součástí, bylo tady veselo, bylo tady dost žen, pracovalo nás i s provozem ve Vlašimi, kde byla sodovkárna až 180 lidí, ale práce bylo stále hodně.  Nejvíc mě bavila práce na spilce, a proto se to stalo asi mou doménou. Spilečným jsem byl zhruba 45 let.

Děkuji vám za rozhovor a vhled do minulosti. Kromě plného zdraví vám přeji, aby i nadále při konzumaci Ferdinandova piva stále platilo: „Kdo pivo pije, ten dlouho žije!“

Autor: Ing. Michal Vokřál,CSc.