Zapomenuté styly českého piva – co jsme dřív pili a proč zmizely?
Kvasničák: Pivo v té nejživější podobě
Ještě před několika desítkami let se v některých českých hospodách běžně čepovalo pivo přímo z tanků, často s podílem kvasnic. Tomuto nefiltrovanému pivu se říkalo kvasničák. Mělo mléčný zákal, výraznější vůni po kvasnicích a kratší trvanlivost.
Proč mizí?
Dnes většina zákazníků očekává čiré pivo s dlouhou dobou spotřeby. Nefiltrovaný kvasničák je citlivý na skladování a rychle ztrácí kvalitu. Navíc hygiena při přepravě byla náročnější. Proto dnes bývá spíš specialitou pivovarů na čepu přímo ve sklepě nebo sezónním lákadlem na festivalech.
Český porter: Síla, kterou vystřídal ležák
Silná, tmavá piva s vyšším obsahem alkoholu a karamelově-sladovým charakterem známe jako portery. Jejich éra byla nejvýraznější na přelomu 19. a 20. století, kdy byly v módě hutnější styly, často inspirované Anglií.
Proč mizí?
Po druhé světové válce a znárodnění pivovarů se na výrobu porterů soustředilo jen několik podniků. Spotřebitelský vkus se posunul k lehčím ležákům, které se daly pít ve větším množství. Porter tak ustoupil do role svátečního speciálu.
Řezané pivo: Módní vlna i praktické řešení
Možná vás překvapí, že řezané pivo – kombinace světlého a tmavého ležáku – bývalo častěji podávané než dnes. Čepovalo se nejen kvůli chuti, ale i proto, že hospodští potřebovali „dobrat sudy“.
Proč mizí?
S lepší logistikou zásobování hospod a stabilnější poptávkou se postupně stalo spíš raritou. V mnoha regionech se ale stále drží jako oblíbená volba pro ty, kdo chtějí něco mezi.
Speciální bylinková piva: Odkaz starých receptur
Kořeněná a bylinková piva byla dřív běžnou součástí sortimentu, protože chmel nebyl vždy dostupný v dostatečné kvalitě a množství. Používaly se různé přísady – pelyněk, benedikt, jalovec. Dnes tyto recepty zní exoticky, ale v minulosti šlo o způsob, jak dodat pivu aroma a delší trvanlivost.
Proč mizí?
Postupně je nahradil jednotný, chmelený ležák, který se stal synonymem „českého piva“. V posledních letech se ale bylinkové styly opatrně vracejí jako speciály.
Staré polotmavé třináctky a čtrnáctky
Piva vyšší stupňovitosti se dřív vařila nejen na Vánoce a Velikonoce, ale i běžně v průběhu roku. Polotmavé silnější ležáky byly standardem v mnoha měšťanských pivovarech.
Proč mizí?
S masovým rozšířením výčepních desítek a dvanáctek se jejich výroba stala okrajovou. Až rozvoj minipivovarů v posledních letech přinesl renesanci silnějších polotmavých piv.
Proč staré styly mizely?
- Změnily se technologie – pivo se víc filtrovalo, stabilizovalo a pasterizovalo
- Spotřebitelé chtěli lehčí piva na každodenní konzumaci
- V minulém století se pivovarnictví sjednotilo – odlišnosti mizely
- Změnila se logistika i způsob hospodaření
A co dnes?
Tradiční český ležák zůstal králem, ale řada starých stylů se vrací v podobě sezónních speciálů. Kvasničák, porter nebo bylinkové polotmavé pivo znovu objevují jak pivní fajnšmekři, tak hospody, které chtějí svým hostům nabídnout mimořádný zážitek.
